Jedno z nejhorších jídel, jaké jsem kdy uvařil
10. května 2007, 15:28
Neumím vařit. A tohle je jedno z nejhorších jídel, jaké jsem kdy uvařil.
Lidé se mě někdy ptají, jestli umím vařit. A já jim vždycky říkám: "Dokážu uklohnit cokoli." Neříkám, že jsem výbornej kuchař, ale dokážu vytvořit docela chutný jídlo jen za pomocí mikrovlnky.
Budu k vám upřímnej. Tohle jídlo chutnalo ještě hůř než vypadá. Vyfotil jsem to těsně před tím, než jsem to strčil do mikrovlnky. Je to složený z kukuřice z konzervy, vařených fazolí, rajčatového protlaku z plechovky a celé je to posypané hnědou rýží. Ta mi zbyla, jelikož mi jí před týdnem přinesli z čínské restaurace omylem místo klasický rýže. Na vrch jsem ještě dal plátky americkýho sýra. Byl to děs. Sním cokoli, ale tohle vyžadovalo opravdu silnou vůli. Snažil jsem se o rýži s fazolemi na dominikánský způsob. Mám jejich kuchyni rád, ale tohle jídlo fakt stálo za hovno.
Myslím, že před rokem jsem vařil líp. Na střední škole jsem dělal dva týdny kuchaře u Roye Rogerse. Naučil jsem se dělat vajíčka, protože jsem musel udělat asi 300 vajíčkových sendvičů denně. Skončil jsem, protože na mě manažer pořád křičel. Říkal, že to dělám špatně. Měl řečovou vadu, takže jsem mu nerozuměl ani slovo. Tak na mě křičel dál a já mu říkám, že se snažím odvádět dobrou práci, ale nerozuměl jsem, co říká on. Pak se naštval a křičel ještě víc. A čím byl naštvanější, tím hůř mu bylo rozumět. Neutahoval jsem si ze něj. Vážně jsem mu nerozuměl. Snažil jsem se pochytit co říká, ale on byl pořád naštvanější a naštvanější. Navíc bylo v kuchyni asi 50°C. Takže on na mě každý den křičel a potil se, zatímco já jsem se snažil rozluštit jeho tajemný jazyk a taky jsem se potil. Tak jsem prostě skončil. A pak jsem se musel asi za týden vrátit, abych si vyzvednul poslední výplatu. To bylo nepříjemný.
Ale naučil jsem se tam jedno - jak dělat věci rychle. Třeba ne moc dobře, ale rychle. To se mi pak hodilo při práci pro TGS. Někdy totiž Liz přijde na poslední chvíli a řekne, že mám napsat nějakou scénku. A já si vzpomenu, jak jsem dělal 300 sendvičů za tři hodiny a tu scénku napíšu. A za to jsem vděčný manažerovi z Roye Rogerse, kterému jsem nikdy nerozuměl ani slovo.
Frank
Největší Bob's Big Boy
3. května 2007, 23:22
Tohle je jeden z nejlíp vypadajících Bob's Big Boyů, jakého jsem kdy viděl. Stojím vedle něj, abyste si mohli udělat představu o tom, jak je velký. Mám rád restaurace s obřími cedulemi.
Když jsem byl na střední, dělal jsem pomocníka u Bob's Big Boye. Akorát jsme nesměli říkat "pomocník", nýbrž "obsluha jídelny". Chtěli, aby to znělo luxusně. Naší jedinou výbavou byl šedý obdělníkový kýbl, do kterého se házelo všechno nádobí a ještě světle modrý hadr, kterým jsme utírali stoly. Akorát jsme nesměli říkat "hadr", nýbrž "utěrka". Jak jsem říkal, bylo to luxusní místo.
Na té práci bylo nejlepší, že jsem měl občas šanci vidět čísnice, jak se převlíkaj. Nejsem nějakej úchyl nebo tak. Vzadu prostě byla místnost, kde jsme se většinou zdržovali a ony se uprostřed rozhovoru začaly převlékat. Přímo před váma. Číšnice u Bob's Big Boye nelze nemít rád.
Nejhorší naopak bylo uklízení stolů. Třeba když u stolu seděla banda blbců ze střední, který jsem neměl rád ani ve škole,ínatož pak tady u stolu. Jo, málem jsem zapomněl. Nesměli jsme říkat "uklízet stoly", ale "dělat pořádek".
Měli jsme 50% slevu na jídlo. Dával jsem si skoro pokaždé kuřecí rizoto.
Tenhle konkrétní Bob's Big Boy je v Burbanku v Kalifornii. Kromě vzhledu je na něm skvělý to, že je otevřený nonstop! Nevaří tam jako v Pamela's, ale je to tu fajn. Mají tu velké boxy, to je velmi důležité. Dole na Jihu se myslím Bob's Big Boy jmenuje Shoney's. Musím říct, že v Jersey je snad největší koncentrace nonstop jídelen v Americe.
Frank RossitanoNejlepší snídaně, jakou jsem kdy jedl
26. dubna 2007, 15:41
Byl jsem v Pittsburghu na návštěvě u příbuzných a tam jsem měl jednu z nejlepších snídání v životě. Bylo to v Pamela's Diner v Millvale. Při pojídání jejich snídaně jsem byl hrdý na to, že jsem Američan.
Tyhle domácí brambory byly ty nejlepší, jaké jsem kdy jedl. Prvotřídní. Nevím, jak to dělají. Jsou tak chutné a nejsou suché. Domácí brambory bývají často vysušené. Tyhle nebyly. Byla v nich taky spousta cibule. Cibule je jedna z nejdůležitějších ingrediencí v každém jídle. Až na zmrzlinu a pár dalších věcí. Česnek je taky důležitý. Skoro každý dobrý jídlo obsahuje cibuli nebo česnek, nebo obojí. Všimněte si taky, jak jsem si dal brambory navrch. Využil jsem tepla z brambor, abych si přihřál vajíčka. Takový finty se za ta léta naučíte.
A mrkejte na to mletý hovězí. To bylo bez debat nejlepší mletý, jaký jsem kdy měl. Myslím, že mají maso čerstvé, přímo od řezníka. Většina restaurací používá maso z konzervy. V Pamela's ne, oni nejsou žádní troškaři.
A teď k palačinkám. Senzace. Rozhodně patří do mého TOP 2. Nevím, jestli jsou číslo jedna nebo ne. Nemůžu vám však říct, kde je moje oblíbená palačinkárna. Je mi líto, ale některé věci si musím nechat pro sebe. Kritici tyto palačinky označují jako "krepovité". Já krepák nikdy nejedl, tak se k tomu nemůžu vyjádřit. Ale můžu vám říct, že jsou tenčí než normální palačinky. A nejsou suché. Ve spoustě restaurací mají palačinky moc suché. Suchá snídaně = špatná snídaně. Ani toast by neměl být moc suchý. Další skvělou věcí na těch palačinkách je ta, že na okrajích jsou ještě tenčí, takže jsou křupavé. Palačinka je tudíž křupavá na okrajích a všude jinde jemná. Jsou tak dobrý, že se dají jíst i bez marmelády nebo másla.
Moje máma dělá skvělý palačinky. Ale já teď mluvím jen o palačinkách z restaurací. Tahle snídaně byla tak dobrá, že jsem díky ní zapomněl i na to, že je Bon Jovi Rus. Už jsem se s tím smířil. Tahle americká snídaně mě vyléčila. Jsem rád, že se mnou nebyl Lutz. Určitě bysme se spolu jinak poprali o jídlo.
Jestli víte o místě, kde dělají dobrou snídani, dejte mi vědět. Miluju jídlo, tak to půjdu prozkoumat. Je jedno, kde to je, ale hlavně ať je to tam dobrý.
Bon Jovi je Rus!
19. dubna 2007, 16:18
Jednou z nejlepších věcí na jarním New Yorku jsou pouliční trhy. Každý víkend tu máme nějaký zajímavý jarmark, kde si člověk může velmi levně koupit různé věci a taky sežene plno dobrého jídla. Třeba italský klobásy! Jenže na jednom takovém trhu jsem zjistil jednu smutnou věc. Bon Jovi není Ital. Je to Rus.
Ruská malba Bon Joviho dokazuje, že je Rus, nikoli Ital.
Na fotce vidíte ruskou podobiznu Bon Joviho, což dokazuje, že je to Rus a ne Ital. Když jsem to viděl, byl jsem v šoku a nemohl jsem tomu uvěřit. A jako by nestačilo vidět jednoho Bon Joviho na ruský panence, když jsem jí vzal a otevřel, bylo uvnitř dalších pět malejch ruskejch Bon Jovíků. Další smutný důkaz - když jsem se zeptal té paní, co ty panenky prodávala, jestli je Bon Jovi Rus, řekla "Ano."
Pro mě je to opravdu vážný a neskutečně depresivní objev. Jsem Ital,co vyrůstal v New Jersey a jako malej idealizoval Bon Joviho. Bon Jovi je taky Ital z New Jersey. Alespoň jsem si to myslel. Přinutilo mě to znovu se zamyslet nad tím, co jsem kdy zažil. Nevím, jestli ještě někdy dokážu poslouchat Bon Joviho písničky. Píseň "Never Say Goodbye" získala zcela nový význam.
Nic proti Rusku nebo Rusům, je to skvělá země plná skvělých lidí. Dali světu nespočet ultra žhavejch modelek, gymnastek a taky jednoho výbornýho, i když defektního, boxera. Jmenoval se Drago a prohrál nad Rockym v roce 1985. Taky dali Američanům záminku k oslavám, když jsme v osmdesátých letech rozdrtili jejich hokejisty. Stejně je smůla, že Bon Jovi není Ital. Hlavně když to člověk zjistí takhle omylem. Nedivil bych se, kdybych se časem dozvěděl, že ani není z Jersey. Opravdu smutné.
Frank Rossitano (pořád Ital)