Scénaristův blok
29. března 2007, 18:29
Nedávno jsem prodělal vážný scenáristický blok. Skvělý Dr. Cosmonaught mi přispěchal na pomoc. Došlo k tomu takhle...
Jsem v bezvědomí a Dr. Cosmonaught mi kontroluje puls.
Nikdy dřív jsem blok nezažil. Pete mě před ním několikrát varoval. A já mu na to vždycky odpověděl: "Pete, scénáristickej blok je pro mamlase, to se mně nikdy nepřihodí." Jenže pak jednou večer mi Jenna řekla, ať napíšu scénku, ve které ona bude princeznou na bruslích, co vyřeší globální oteplování. Měl jsem za třicet minut napsat hrubý náčrt. Nevěděl jsem, kde začít. Začala se mi točit hlava, tak jsem si lehnul na gauč. Než jsem se nadál, omdlel jsem.
Naštěstí byl Dr. Cosmonaught zrovna vedle v Tracyho šatně, kde hrál videohry. Přispěchal mi na pomoc. Podle mě patří mezi pět nejlepších doktorů na světě. Nevím, co udělal, ale zabralo to. Když jsem se probral, pořád jsem byl trochu malátnej. A on řekl: "Alespoň pět dní nepiš scénky o bruslení, každou hodinu sněz jeden cheeseburger a budeš v pořádku." Udělal jsem, co řekl a dnes je mi skvěle.
Pod starostlivým dohledem Dr. Cosmonaughta nabývám vědomí.
Tu scénku pro Jennu jsem nikdy nenapsal. Díky Dr. Cosmonaughtovi jsem měl lékařskou výmluvu.
Ten den jsem zůstal celou noc vzhůru a sepsal první verzi scénáře filmu "Smradlavé nugety". Hned zítra ráno to dám panu Donaghymu na stůl, aby se to nedostalo do rukou Liz. Ta by to hned spálila.
Díky, Dr. Cosmonaughte!
A taky děkuju Cerie, že pořídila mobilem tyhle fotky.
Slunce v duši, Frank.
Já a kočičí žena
22. března 2007, 23:33
Tady je fotka mě a Grety, chovatelky koček, která nám někdy pomáhá při natáčení TGS.
Byl jsem do ní totálně zabouchlej. Jméno Greta mě totiž fakt rajcuje. A ten pocit, když se její vlasy náhodou otřou o mojí ruku, když jde kolem, mě vždycky úplně rozhodí. Na fotce je zachycený, jak se jí snažím sbalit. Jenže jedna její kočka zrovna začala kvičet jak pominutá. Myslím, že to byla ta, které říká "moje malá mrška". Zrovna jsem jí chtěl někam pozvat a ona odběhla za tou blbou kočkou. Zkrátka, kdyby nebylo Mršky, třeba bych s ní teď chodil.
Přeju si, aby můj vlastní Žralorožec roztrhal všechny její kočky. Pak bych měl konečně možnost jí pozvat na rande.
Pokud máte někdo rady ohledně balení holek, co milujou kočky, dejte mi vědět. Já jsem z toho zmatenej.
Frank
Fotbálek na chodbě: Frank vs. Josh
21. března 2007, 22:35
Nazdar lidi,
tady máte video se mnou a Joshem. Doufám, že se vám bude líbit.
Dejte mi vědět, co si myslíte.
Slunce v duši, Frank.
Jsem umělec
15. března 2007, 21:05
Nazdar, kluci a holky.
Tohle je můj druhý blog. Rozhodl jsem se připojit nějaké obrázky! Jsou to dva obrázky, co jsem namaloval. Přesně tak, holky. Jestli jsem vás předtím nepřitahoval, tak teď, když víte, že jsem i malíř, nebudete schopny mi odolat. (Od té doby, co mi Jack Donaghy řekl, že holky zbožňujou chlapy s uměleckými sklony, maluju non-stop).
U svého stolu píšu skeč. Obrázek Žralorožce, který jsem namaloval, mi dodává inspiraci.
Žralorožec je hodný žralok. Kdyby třeba princezna spadla do moře, Žralorožec by jí zachránil. Princezna by se chytila jeho rohu a on by s ní odplaval do bezpečí. A nikdo by si na něj nedovolil, protože je to žralok. Kdyby Žralorožec viděl topící se Jennu Maroneyovou, plaval by dál.
Je vidět, že Žralorožec má taky dobrej vkus. Kdyby však z nějakýho blbýho důvodu přece jenom Jennu zachránil, ona by mu určitě poděkovala tím, že by mu zazpívala nějakou lacinou písničku, která nikoho nezajímá a dala by mu slevovej kupón do její oblíbený restaurace The Olive Garden. Jenna o ní mluví každej den. Je fakt ubohá.
Ukázal jsem ten obrázek Jenně. Vůbec to nepochopila. Odmítala věřit tomu, že by mohl být žralok zčásti jednorožec, protože jednorožci žijou na souši a žraloci ve vodě. Ale já jsem řekl: "A co mělká voda? Žralok by si to mohl s jednorožcem určitě rozdat v půl metru vody." Navíc je všeobecně známo, že jednorožci dokážou zadržet dech až na šest minut. Jako obvykle Jenna ukázala svojí nevzdělanost v jakémkoli zajímavém oboru.
Tohle je obrázek Žralorožce, mystického stvoření, které je napůl žralok a napůl jednorožec. Opravdu existuje.
Snažil jsem se ho namalovat co nejvěrněji. Použil jsem vodovky a ne olejové barvy, protoře Žralorožec žije ve vodě. Proporce jsou dokonalý, ale je o hodně zmenšenej. V reálu má Žralorožec skoro 6 metrů. Je to taky jediný druh žraloka, který se nedá chytit. Jeho roh totiž prorazí loď a probodne rybáře. Proto ho ještě nikdy nikdo nevyfotil.
Ale fakt existuje. Zeptejte se Tracyho Jordana. Když mu bylo pět, Žralorožec ho zachránil, když se topil v East River. Já ho taky párkrát viděl. Když si mě všimnul, tak se ani nesnažil schovat. Věděl, že bych nikdy nikomu nevyzradil, kde jsem ho zahlédl. Dr. Cosmonaught mi říkal, že Žralorožci se dožívají 10 000 let.
Doufám, že se vám obrázky líbily.
Frank Rossitano, scénárista/umělec
Jo, začal jsem blogovat
8. března 2007, 20:32
Nazdar, kluci a holky.
Tady Frank Rossitano, scénárista TGS. Tohle je můj první blog. Podle mě jsou blogy pro ubožáky, ale Lutz mi říkal, že spousta holek blogy čte, tak jsem s tím taky začal. Nejdříve zodpovím otázku, na kterou se mě lidé často ptají. Jak jsem se dostal k práci scénáristy pro TGS?
Byla to vlastně náhoda. Jednou jsem poslal dopis do "The Insane Girl Show", což je porno série, kterou si můžete objednat poštou. Je to něco jako "Girls Gone Wild", akorát úchylnější. Ten dopis jsem jim napsal, protože mě podfoukli. Objednal jsem si nějaký videa, ale poslali mi špatný DVDčka, tak jsem se naštval. Poslal jsem jim pětistránkovej dopis o tom, jak chci zpátky svoje prachy a do detailu jsem popsal, jak jim nakopu prdel.
Jenže na poště to popletli a místo do "The Insane Girl Show" to poslali do "The Girlie Show". Takže to skončilo u Liz Lemonový na stole. A ta si to nejspíš přečetla a myslela si, že je to nějaký avantgadrní komediální dílko. Za týden mi zavolali a nabídli mi práci.
Rozhodně je to ta nejlepší práce, jakou jsem kdy měl. Liz je skvělá šéfka. Je milá, sexy a nenutí mě umejvat záchody nebo vynášet odpadky. Předtím jsem rozvážel pizzu. Vyhodili mě, protože se mi porouchalo auto. Nevěděl jsem co dělat. Nemělo smysl ten vrak opravovat. A já musel rozvézt šest pizz. Tak jsem tak seděl v nepojízdném autě a čtyři snědl. Jednu jsem prodal policajtovi a tu poslední jsem vyměnil za porno, který bylo mnohem lepší, než to, co mi předtím poslali ti blbci z "The Insane Girl Show". Nakonec jsem jel stopem domů. Auto jsem nechal tam, kde mi chcíplo. Bylo zbytečný se ho snažit opravit.
Auto pořád nemám, a tak jezdím pětkrát týdně autobusem na Manhattan do práce. Asi tak 90% práce pro TGS udělám v autobuse, ale Liz o tom neví. V práci většinu času hraju videohry, využívám vysokorychlostního internetového připojení a dělám Jenně naschvály.
Takhle jsem se k tomu tedy dostal.
V dalším blogu vám povím něco dalšího. A holky, pamatujte... jsem tu pro vás.
Frank