Jedno z nejhorších jídel, jaké jsem kdy uvařil
10. května 2007, 15:28
Neumím vařit. A tohle je jedno z nejhorších jídel, jaké jsem kdy uvařil.
Lidé se mě někdy ptají, jestli umím vařit. A já jim vždycky říkám: "Dokážu uklohnit cokoli." Neříkám, že jsem výbornej kuchař, ale dokážu vytvořit docela chutný jídlo jen za pomocí mikrovlnky.
Budu k vám upřímnej. Tohle jídlo chutnalo ještě hůř než vypadá. Vyfotil jsem to těsně před tím, než jsem to strčil do mikrovlnky. Je to složený z kukuřice z konzervy, vařených fazolí, rajčatového protlaku z plechovky a celé je to posypané hnědou rýží. Ta mi zbyla, jelikož mi jí před týdnem přinesli z čínské restaurace omylem místo klasický rýže. Na vrch jsem ještě dál plátky americkýho sýra. Byl to děs. Sním cokoli, ale tohle vyžadovalo opravdu silnou vůli. Snažil jsem se o rýži s fazolemi na dominikánský způsob. Mám jejich kuchyni rád, ale tohle jídlo fakt stálo za hovno.
Myslím, že před rokem jsem vařil líp. Na střední škole jsem dělal dva týdny kuchaře u Roye Rogerse. Naučil jsem se dělat vajíčka, protože jsem musel udělat asi 300 vajíčkových sendvičů denně. Skončil jsem, protože na mě manažer pořád křičel. Říkal, že to dělám špatně. Měl řečovou vadu, takže jsem mu nerozuměl ani slovo. Tak na mě křičel dál a já mu říkám, že se snažím odvádět dobrou práci, ale nerozuměl jsem, co říká on. Pak se naštval křičel ještě víc. A čím byl naštvanější, tím hůř mu bylo rozumět. Neutahoval jsem si ze něj. Vážně jsem mu nerozuměl. Snažil jsem se pochytit co říká, ale on byl pořád naštvanější a naštvanější. Navíc bylo v kuchyni asi 50°C. Takže on na mě každý den křičel a potil se, zatímco já jsem se snažil rozluštit jeho tajemný jazyk a taky jsem se potil. Tak jsem prostě skončil. A pak jsem se musel asi za týden vrátit, abych si vyzvednul poslední výplatu. To bylo nepříjemný.
Ale naučil jsem se tam jedno - jak dělat věci rychle. Třeba ne moc dobře, ale rychle. To se mi pak hodilo při práci pro TGS. Někdy totiž Liz přijde na poslední chvíli a řekne, že mám napsat nějakou scénku. A já si vzpomenu, jak jsem dělal 300 sendvičů za tři hodiny a tu scénku napíšu. A za to jsem vděčný manažerovi z Roye Rogerse, kterému jsem nikdy nerozuměl ani slovo.
Frank
Největší Bob's Big Boy
3. května 2007, 23:22
Tohle je jeden z nejlíp vypadajících Bob's Big Boyů, jakého jsem kdy viděl. Stojím vedle něj, abyste si mohli udělat představu o tom, jak je velký. Mám rád restaurace s obřími cedulemi.
Když jsem byl na střední, dělal jsem pomocníka u Bob's Big Boye. Akorát jsme nesměli říkat "pomocník", nýbrž "obsluha jídelny". Chtěli, aby to znělo luxusně. Naší jedinou výbavou byl šedý obdělníkový kýbl, do kterého se házelo všechno nádobí a ještě světle modrý hadr, kterým jsme utírali stoly. Akorát jsme nesměli říkat "hadr", nýbrž "utěrka". Jak jsem říkal, bylo to luxusní místo.
Na té práci bylo nejlepší, že jsem měl občas šanci vidět čísnice, jak se převlíkaj. Nejsem nějakej úchyl nebo tak. Vzadu prostě byla místnost, kde jsme se většinou zdržovali a ony se uprostřed rozhovoru začaly převlékat. Přímo před váma. Číšnice u Bob's Big Boye nelze nemít rád.
Nejhorší naopak bylo uklízení stolů. Třeba když u stolu seděla banda blbců ze střední, který jsem neměl rád ani ve škole,ínatož pak tady u stolu. Jo, málem jsem zapomněl. Nesměli jsme říkat "uklízet stoly", ale "dělat pořádek".
Měli jsme 50% slevu na jídlo. Dával jsem si skoro pokaždé kuřecí rizoto.
Tenhle konkrétní Bob's Big Boy je v Burbanku v Kalifornii. Kromě vzhledu je na něm skvělý to, že je otevřený nonstop! Nevaří tam jako v Pamela's, ale je to tu fajn. Mají tu velké boxy, to je velmi důležité. Dole na Jihu se myslím Bob's Big Boy jmenuje Shoney's. Musím říct, že v Jersey je snad největší koncentrace nonstop jídelen v Americe.
Frank Rossitano